Příběh dvou draků
!! PŘÍBĚH DVOU DRAKŮ!!
Nejsme druidi, vládneme mečem. Nejsme válečníci, vládneme pěstmi. Nejsme mniši, vládneme obloze v podobě draka.
''Tak co si o tom myslíš, Elamrosi ?'' Po krátkém monologu se optal Carodactylus, dlouholetý přítel Elamrose.
''Nevím, je to zmatené. Vážně ti to řekl ?''
''Ano, řekl. Prý se tam máme dostavit v pravá poledne.''
''Když to říká Alazar a věří nám, proč bychom se tomu bránili, že ?'' Elamros se smíchem na tváři odpověděl.
''Tormův Výcvik podstupujeme již několik let a za tu dobu jsme zažili mnohé. Asi jsme již připraveni...''
''Ale... ty to vážně chceš ? Měl jsem vizi, ve které nás bůh Torm uvolnil ze svých služeb. Prý to není pro nás ta pravá cesta. Byl zklamaný, ale asi věděl, co dělá.''
''Zajímavé. Ja viděl to samé.'' S vážnou tváří odpověděl Carodactyl.
''Myslíš, že bychom tam měli přij...''
V tom se dveře jejich pokoje rozrazily a do místnosi vstoupil jejich výcvikový vůdce Alazar. Měl zklamanou, ale odhodlanou tvář.
''Vím, že tam stejně nepřijdete. Je to na vás. Je to sice neobvyklé, ale sám Torm tak rozhodl. Ale pamatujte si, pokuď opravdu odejdete, ztratíte většinu modliteb. Zůstane vám pouze přízeň Torma...'' Alazar si naposledy prohlédl své dva svěřence a rozhodl se opustit místnost, ale na prahu jim ještě pověděl:
''Stantě se tím vaším druidem, nebo čím to chcete být. Proměnit se v lišku opravdu neumí žadný Tormův služebník. Hodně štěstí.'' Alazar za sebou zavřel dveře a Elamros s Carodactylem ho viděli naposledy.
Ještě chvíli tam seděli. Tohle opravdu nečekali.
''Tak jsme měli pravdu. Můžeme jít.'' Prolomil mlčení Elamros. Poté otevřel okno, proměnil se v sokola a vyletěl pryč.
''Sbohem, Torme.'' Řekl Carodactyl, proměnil se v jestřába a vyletěl za Elamrosem.
Následovali volání divočiny. Ani jeden v té době ještě nevěděl co na ně osud přichystal. Hvozd blízko hlavního města Kandáháru pojali za svůj.
Po čtyři roky se učili dovednostem druidů a soucítili s přírodou a svým lesem. Oba by za hvozd položili život, ale ani jeden z nich nechtěl do konce života být obyčejným druidem a jen krmit srnky.
Než však sami pomysleli na změnu, osud jim změnu přinesl sám.
Elamros šel neslyšně svým lesem s cílem hájit hvozd před vetřelci, kteří přišli, aby nasekali dřevo z bájného stromu Mytheé. Nikdo ho neviděl a on neviděl nikoho. Jemný vánek mu foukal pod cestovní plášť a pod nohou mu občas křupla větvička. Celá scenérie začala, když nezvané hosty zahlédla obyčejná lesní veverka. Jelikož není moc rychlá, zaběhla za orlem a pověděla jí to. Orel letěl napříc lesem aby vyhledal jednoho z dvou místních druidů. Za několik málo minut našel Carodactyla a vše mu řekl. Carodactylus mu s poděkováním sdělil, kde je Elamros a ať mu to také vyřídí.
Elamros po chvilce hledání pomalu dokráčel k jednomu z vetřelců a stroze mu přikázal:
''Opusťte toto místo, dokuď je čas !''
Muž zrovna uřezával kůži z jelena. Na chvíli ustal, otočil se a vyprskl smíchy.
''Hehe, vypadni odsud, než ti ublížím !''
Ten, kdo to řekl, byl podle odznaku jeden z nájemných vrahů. Za ním byl jeden ork s obrovskou sekerou, nějaký nekromancer a vedle něho muž s palcátem.
''Poslední varování. Utečte.'' S těmito slovy Elamros přistoupil na metr od kuchajícího vraha. Ten byl potěšen druidskou najivností. Bezeslova provedl výpad jednou ze svých otrávených dýk. Ta se střetla s druidovou holí a čepel dýky se nenuceně odlomila a dopadla do listí.
Elamros na nic nečekal a holí podrazil vrahovi nohy. Z čista jasna se ze země vyrojily kořeny stromů a obmotaly vraha, aby se nemohl hýbat. Klerik s palcátem se otočil a chtěl se dát na útěk, ale do cesty se mu postavil obrovský medvěd. Elamros poznal rysy Carodactylovy proměny. Medvěd na klerika skočil a povalil ho na zem.
Čroděj dál nezaujatě stál a čekal. Byl to nejspíš jejich vůdce a tak čekal, co bude dělat jeho orčí ochránce. Ten nevěděl, na koho zaútočit dřív. Slabý druid, či medvěd ? Rozhodl se pro rychlé zlikvidování druida. Ork se otočil a rozběhl se na Elamrose, který tam stále stál.
''Carodactyle, neubliž jim. Jsou to hledaní zločinci, Stráže budou mít radost.'' Prohlásil Elamros a začal se proměnovat. Ork se zuřivě napřáhl a sekl.
Rána nedopadla na nechráněného druida, ale tvrdně dopadla na dračí šupinu. Sekera se neškodně odrazila. Barbar s děsem v očích rychle ustoupil dál a zahodil sekeru. Čaroději, který celou scénu jen sledoval, se v očích objevil strach a začal rychle mumlat jakási slova. Dle účinku to byla ochranná kouzla a ruzné aury. Carodactylus se také proměnil v draka. Dva druidi v dračích proměnách obestoupili zděšeného čaroděje.
V tom se čas zastavil. Bylo to jako čekat na nic. Čekat v temnotě a zároveň světle. Čekat na samotnou budoucnost světa..
Bylo neskutečně nepřirozené ticho. Čaroděj se zdál být stejně ochromený jako druidi a okolní svět.
Do středu dění přiběhla elfka s lukem v ruce a s uniformou Stráže. Nezdála se vůbec ochromená, naopak. Z pravé ruky jí vylétlo několik provazů, které obmotaly kouzelníka. Ten dopadl na zem, ale ze své vůle nemohl udělat jediný pohyb.
Čas se obnovil, jako kdyby se ta malá výchylka času vůbec nestala. Pouze čaroděj ležel na zemi svázaný.
Carodactylus i Elamros se sehraně proměnili zpět do lidské podoby.
''Všechno jsem viděla, děkujeme vám za zatčení nebezpečných zločinců. Já jsem velitelka Kandahárských Stráží Arwen.''
Elamros s Carodactylem se sborově představili a čekali, co jim Arwen řekne.
Kořeny se odprostily z omráčených těl a okamžitě je nahradily Arweniny provazy.
''Přijďte prosím zítra odpoledne za mnou na Strážnici.'' Pronesla Arwen a v následování levitujícícch těl se rozloučila a rychle odešla.
Dalšího dne Carodactylus s Elamrosem dorazili na strážnici a brzy na to se setkali s Arwen.
''Kdo vlastně jste ? Druidé.. ale u opasku máte oba dva šavli. Jste disciplinovaní a sehraní jako mniši. A mimo to máte vzácnou dovednost se proměnit v draka. Nejste v té polopodobě s křídli, ale lidským tělem. Kompletní, vůlí ovládaná dračí podoba. To je působivé.''
Ani jeden nevěděl, na co odpovědět dřív.
''My...'' Řekl Carodactylus, ale Arwen znovu pokračovala.
''Ale na tom nesejde. Zachovali jste se zvláštně.. místo, abyste vetřelce okamžitě zabili, jste se rozhodli pro trest. To není pro druidy typické. Ale pro nás, Stráže, ano. Efektivně jste si poradili s nebezpečím a chytli několik hledaných zločinců. Proto mám pro vás nabídku. Pokud budete chtít rozšířit naše řady, jste vítáni.
Oba v té nabídce viděli možnost chránit jak město, tak lesy. Bez váhání přijali.
_________________
Saeros - čarodějíček
Elamros - takový malý veselý méďa
Soloran - klerička aneb první pomoc pozemní i pobřežní