Eragon vše o elfech i s jejich jazykem!!

jestli ste si nevsimli tak zaprve ho arya nemiluje a za druhy elfove neuznavaji manzelstvy

taky hned na zacatku Eldesta sem si myslel ze se vemou...ale jak sem cetl dal tak uz sem si zacinal myslet ze v Eldestovi se nevemou a Arya se na nej vykasle..ale v Empirovi si myslim ze se vemou...ale co bude se Safirou????zebi umrela????

Já si myslim, že třetím jezdcem Elva nebude...Je na to moc malá a taková nestálá. A stálo by jí to hodně sil kdyby musela někomu ubližovat. Ta to podle mě prostě nebude. Nehodí se na to...

no vlastne mas pravdu. jenom aby to byl duveryhodny zdrj :)

tak kdyz uz sme tady u toho tak paolini vzkazal ctenarum,ze velkou roli v empirovi sehraje Elva.!!!-tz.ze treti vejce se vylihne asi ji??
no a laska eragona a aryi???to bude podle mne zase
ämerican happy end!!jinak knizky fakt supr a moc se tesim na tento zaver

Proč, není to jedno???

no je to velmi zajimave. zajimalo by me zkud si to sehnal

Eragon se naklonil dopředu, aby si odepnul nohy od sedla a při tom zkoumal okolí, stále ve střehu před možným nebezpečím.

Vstup do jeskyně měl nepravidelný oválný tvar, asi 50 stop vysoký a 60 stop široký. Jeskyně se postupně zvětšovala na asi dvojnásobné rozměry a končila ve vzdálenosti na dostřel luku. Škrábance na zemi svědčili o tom, kolikrát odtud vzlétali, přistávali nebo tudy chodili lethrblakové. Stěnu protínalo 5 záhadných tunelů jako i obloukový vstup, dostatečně velký i pro Safiru. Eragon opatrně prozkoumal tmavé tunely, ale všechny byli prázdné, což potvrdil i rychlým průzkumem myslí. Z nitra Helgrindu se nesl zvláštní šepot, vyvolávající dojem, že ve tmě utíká mnoho tvorů, a kapání vody. Dodatkem k tomuto šeptajícímu chóru byl Safiřin dech, který se dutě ozýval v uzavřeném prostoru jeskyně.

Nejcharakterističtější byla pro jeskyni směs zápachů, která ji zaplňovala. Dominovala vůně chladného kamene, ale Eragon rozeznával i závan vlhkosti a zeminy, ale i něco horšího: pach rozkládajícího se masa.

Po rozvázání posledního páru popruhů, Eragon přehodil pravou nohu přes Safiru, takže na ni sedel bokem a připravil se na skok z jejího hřbetu. Roran na druhé straně udělal totéž.

Před tím než uvolnil sevření, Eragon uslyšel nějaký klapot, jakoby někdo bušil kladivem do skaly. Zvuk se za půl sekundy zopakoval.

Podíval se směrem za zvukem. Safira udělala to samé.

Z obloukového vchodu se vyřítila velká, křivá postava. Měla černé vypuklé oči bez bělma, netopýří křídla, holý neochlupený trup pokrytý svaly. Drápy měla jako železné hroty.

Safira se pokusila lethrblakovi vyhnout, ale bez úspěchu. Stvoření narazilo do jejího pravého boku se silou a zuřivostí přívalové vlny.

Co se přesně stalo potom Eragon nevěděl, protože útok ho vyhodil do vzduchu dřív než se zmohl na jakoukoli myšlenku. Jeho volný let náhle skončil, když zády narazil na něco tvrdého a plochého a on spadl na zem a odřel si hlavu.

Ta srážka mu vyrazila dech. Omráčený, zůstal ležet na boku a těžce dýchal, snažíc se, aby znovu získal aspoň nějakou kontrolu nad svými končetinami.

Eragone! zařvala Safira.

Není tu ani dírka pro potkana, oznámila. Zpomalila a zůstala se vznášet na místě před vrcholem, který spojoval třetí nejnižší ze čtyř vrcholků s výstupkem nad ním. Zubatý vrch zesiloval údery Safiřiných mávajících křídel až dokud nezněly jako údery hromů. Eragonovi slzely oči, když ho stlačený vzduch udeřil do tváře.

Skalné útesy zdobila pavučina bílých žil, které vytvořila síť, v puklinách přetínající skálu. Nic jiné nerušilo černotu Helgrindského opevnění. Nerostli tam žádné stromy, keře, tráva ani mech ani lišejníky, ani orly si nepostavili hnízdo ve skalních rozsedlinách. Zachovávajíc si svou pověst, Helgrind byl místem smrti a stál zahalený do ostrých záhybů jeho srázů a trhlin jako kostnaté strašidlo poslané, aby pronásledovalo zem.

Eragon rozprostřel svou mysl a zjistil přítomnost jednoho z otroků jako i dvou lidí, které našel zajaté někde v Helgrindu, ale pro svou zlost nedokázal nalézt ra´zaky ani lethrblaky. Když nejsou tady, tak kde potom jsou? Přemýšlel. Znovu se pustil do pátrání a objevil něco, čeho si před tím nevšiml: jediný květ, hořec, rostoucí asi 50 stop před nimi, kde by měla být pevná skala. Kde bere dostatek světla pro život?

Safira odpověděla na jeho otázku zaměřením pozornosti na drolící se skálu pár stop napravo. Když to udělala, ztratila na moment rovnováhu a proto trochu roztáhla křídla, aby ji znovu získala. Namísto toho aby konec křídla škrábl o Helgrind, ponořil se do skaly a vzápětí se znova zjevil.

Safira, viděla jsi to!

Ano.

Pohla se dopředu a otočila se čumákem přímo ke skále, zůstala asi palec nebo dva před ní, jakoby čekala, že zaklapne past - a potom pokračovala vpřed. Kousek po kousku Safiřina hlava zmizela v Helgrindu, až dokud z ní Eragon viděl jen krk, trup a křídla.

Je to iluze, oznámila jim.

Popohnala se párem mocných mávnutí a vtáhla zbytek svého těla za hlavou. Eragon se musel ovládnout, aby si nezakryl tvář a tak se ochránil před nárazem.

Za chvíli se ocitli uvnitř široce klenuté jeskyně vyplněné teplou raní září. Safiřiny šupiny lámaly světlo a vytvářely tisíce pohybujících se modrých odrazů na skalní stěně. Eragon se otočil a za sebou neviděl pevnou skálu, ale vchod do jeskyně a kousek krajiny za ním.

Eragon se zamračil. Nikdy ho nenapadlo, že by Galbatorix ukryl doupě ra´zaků pomocí magie. Idiot. Měl si to víc rozmyslet, pomyslel si. Podceňování krále je zaručený způsob jak je všechny zahubit.

Roran zaklel a řekl: "Varuj mě před tím než uděláš něco podobného.

Tak, a našel jsem se ještě něco.

Safira hnětla zem pod svýma nohama. Už ať jsme pryč. Nechajíc vaky a zásoby viset z větve jalovce, Eragon a Roran se vydrápali na Safiřin hřbet. Nemuseli ztrácet čas jejím sedláním; měla na sobě sedlo celou noc. Kůže pod Eragonem byla teplá, téměř až horká. Zachytil se ostnu před sebou - aby udržel rovnováhu při náhlých změnách směru - zatím co Roran ho jednou silnou rukou objal kolem pasu a druhou sevřel kladivo.

Kousek břidlice se zlomil pod Safiřinou váhou, když se přikrčila a potom jedním vrtkavým pohybem se přesunula na okraj rokliny, kde chvilku balancovala před tím než roztáhla svá obrovská křídla. Tenké membrány se zachvěli, když je Safira zdvihla k nebi. Z vrchu vypadaly jako dvě průsvitné plachty.

"Nedrž mě tak silně," zavrčel Eragon.

"Promiň," omlouval se Roran a povolil sevření. Další rozhovor se stal nemožným, když Safira znovu vyskočila.

Když dosáhla vrcholu svého skoku, mocně mávla křídly, aby je dostala ještě výše. S každým dalším mávnutím byli blíže k mrakům táhnoucím se od východu na západ.

Když Safira zamířila k Helgrindu, Eragon se podíval nalevo a zjistil, že díky výšce, ve které se nacházeli, v dálce vidí pás břehu jezera Leona. Tenký závoj mlhy sivý a strašidelný, stoupající z vody v šeru před svítáním se mihotal, jakoby nad hladinou vody planuly malé ohníčky. Eragon ani se svým orlím zrakem nedokázal dohlédnout na vzdálený břeh ani jižní okraj. Nemohl spustit oči z pohoří, ve kterém prožil své dětství.

Na severe stála Dras Leona , obrovská masa, která vypadala jako hranatá silueta na pozadí s mlhovou stěnou, která lemovala i její západní část. Jediná budova, kterou byl Eragon schopen identifikovat, byla katedrála, kde ho napadli ra´zakové; její vrchol se týčil nad ostatním městem jako kopí. A někde v krajině za městem, byl tábor, kde ra´zakové smrtelně zranili Broma. Umožnil veškerému hněvu a trápení z událostí toho dne- jako i ze dne, kdy zemřel Gero a podpálili jim farmu - aby vzkypěl a dal mu odvahu, bojovat s ra´zaky.

Eragone, řekla Safira. Dnes nebudeme muset hlídkovat a držet naše myšlenky v tajnosti, že ne?

Aspoň ne dokud se neobjeví jiný kouzelník.

Zář zlatého světla zalila krajinu, když se slunce přehouplo přes obzor. Za chvíli nudný svět ožil plným spektrem barev: mlha se rozplynula, voda nabrala překrásnou modrou barvu a bahnivá stěna, která obklopovala Dras Leonu, odhalila špinavou žlutou krajinu, stromy se zahalili do tmavě zelené barvy a zem se zatřpytila červenou a oranžovou. Helgrind však zůstal takový jaký byl před tím - černý.

Kamenná hora se rychle zvětšovala jak se k ní blížili. I ze vzduchu byla hrůzostrašná.

Blížíc se k úpatí Helgrindu, Se Safira prudce naklonila nalevo a Eragon s Roranem by spadli, kdyby neměli nohy připoutané k sedlu. Prosmýkla se kolem hromady ruin a přeletěla oltář, kde kněží Helgrindu konali své obřady. Okraj Eragonovy helmy zachytil prudký poryv větru z planiny a způsobil zavytí, které téměř Eragona připravilo o sluch.

"Takže?" zakřičel Roran. Neviděl co mají před sebou. "Otroci jsou pryč!"

Eragona zatlačila do sedla obrovská sila, když Safira střemhlav vzlétla a ve spirálách kroužila kolem Helgrindu, hledajíc vchod do doupěte ra´zaků.

já si myslím že se aria nakonec zabouchne do erahona a safira nzemře

ofeille je to fakt hustý.smekám.

No... nic moc... ale vlastně je to hezký a napínavý! Co se asi dál stane???

Empire u nás má vyjít na konci roku 2008 (v cizině v polovině roku 2008).

Tohle jsem našla na internetu na anglických stránkách (bylo to samozřejmě v angličtině, tak jsem to přeložila a je to vcelku stejný jako v angličtině)

Dlouho Eragon ležel na tvrdé zemi, než se konečně probral. Pamatoval si, že upadl do bezvědomí a Safira... No jistě, Safira! SAFIRA! Zmizela v černé tmě hned po té ráně. Ale co s ní je? Zatápal myslí. Nic. Je daleko, nebo .... nežije.... Ale ne! Na to nebude myslet, to by přece cítil... Opravdu?
Chvíli sváděl vnitřní souboj, ale pak to vzdal.
Náhle se zarazil. Jeho ostřejší smysly ho varovaly.
Sice si nedokáže vybavit, co se stalo a ani... ani kouzlo, ale aspoń je při smyslech. Jen kdyby tak měl zbrań.
Eragon se zkrčil a tiše naslouchal. Bylo to jako mávaní křídel. SAFIRA, napadlo ho okamžitě, ale on se příliš bál, než aby otevřel mysl.
Nerozhodně se rozhlédl, až uviděl trnité křoví. Bleskurychle se do něho zkryl a naslouchal. Zvuk zmizel tak náhle, jako přišel... a pak bylo ticho.
Eragona však zaujalo něco jiného. Na skále proti slunci se rýsovala žena. I na tu vzdálenost poznal, že má havraní vlasy, které jí poletujé kolem hlavy.
ARYA? Ano, byla to ona, ale než Eragon stačil zareagovat, ozval se znovu ten zvuk. Tentokrát blíže, velmi blízko. A pak dlouhý, strašlivý řev draka. Zpod ohybu skály se vynořil zelený drak, který popadl elfku do drápů - ale ona se nebránila.
Jak zareagovat? Co dělat? Eragon věděl jedno, buď zemře, nebo Aryu osvobodí...

Myslím, že ty dva se jen tak neodloučí, bud spolu budou žít, nebo je rozědí smrt ( ale myslim, že v Empierovi zemře Safira:-((()

JJ. O tom už jsem taky uvažoval, ale pak by to taky mohl být sen budoucnosti. To už se přece taky stalo, ne?? Je ale fakt, že možná se tomu Eragon vyhne. Kdoví??? Stačí doufat. Mimochodem - kdy má vyjít Empire???

mno je pravda ze se rika ze safira zemre ale miky malejmrnavejvidelsi jen ukazku a mohl to byt treba i jenom ukazka nykyho eragonova snu

Nehchcu nic říkat, ale Safira opravdu zemře. Zde jsem něco našel: Eragon se zrychleně nadechl, nedokázal to pořád snést, teď bojoval proti neuvěřitelně silným třem Dračím jezdcům a Ne! On nebyl sám, teď to vyvrcholí, TEĎ! Teď! „Teď!“ Elfské síly se zhmotnily a Eragon vykřikl: „Eragon!“ ..Skála Kuthin se pomalu začala otvírat Ze vnitřku vylétl obrovský drak a zařval! V tu samou chvíli poslední Dračí jezdec na zeleném drakovi zasadil poslední a smrtící ránu Safiře, dostal se moc blízko Odcházím, maličký Žij v pokoji a má duše tě bude opatrovat!Néééééééééééééééééééééé!Jezdec na zeleném drakovi se sundal helmu a! Ta rána Eragona zasáhla jako smrtící šíp! Zabili mu Safiru Murtagh se přidal na stranu zla, Galbatorix přemohl Ellesméru, trpaslíci byly vypáleni a Vardenové zničeni Eragonova poslední naděje se ztratila a teď seděla na hřbetu té bestie. „Já tě nechtěla, Stínovrahu.“ Arya se zasmála!

Ale doufám že to tak nebude. Paolini umí překvapovat. Takže doufejte.

si debil možná něco je na tobě dobry tvuj penis pudeš mě o šukat co moje adresa Žitomírská 24 praha 10 psč10100 přyd Zdena Boháčková

A co má společnýho jestli Safira zemře a jestli se s Aryou vezmou?